Záhadný samotář. Geniální podivín. Vizionář diktatur 20. století. To je vžitý obraz Franze Kafky, nikoliv reálného člověka, ale pouze jeho mýtu. Ze spisovatele se sice stala slavná literární superstar, ale vzdálená skutečnému člověku. Dokumentární film Pavla Šimáka, zčásti natáčený v Muzeu literatury, je pokusem smazat tento dluh, který vůči Kafkovi máme.
Výstava bourá klišé, že Franz Kafka byl „světem unavený člověk, kterého sžíraly bizarní fantazie“. Slavný spisovatel praktikoval k zakoušené existenciální úzkosti svobodný, hravý přístup a koneckonců byl sám poměrně aktivním sportovcem. Výstava v této perspektivě přistupuje ke Kafkovým deníkům i korespondenci, literárním textům mnohdy tematizujícím prvek hry a pohrávajícím si se čtenářem, k jejich tvůrčímu uchopení v různých hudebních a výtvarných žánrech, i ke svrchovaně „translačnímu“ umění – překladu.
